Výslech o životě

Magazín Effatha přinesl rozhovor s P. Josefem Ptáčkem v rámci rubriky "Výslech o životě". Tato rubrika obsahuje sadu otázek, na které postupně odpovídají lidé různých stavů, povolání a stáří.

P. Josef Ptáček se narodil v roce 1973. Vystudoval SPŠ elektrotechnickou v Praze. Po přípravě v Teologickém konviktu v Litoměřicích studoval na Katolické teologické fakultě UK v Praze, účastnil se programu mezinárodní misijní školy ICPE v Německu a podílel se na vzniku křesťanské Linky důvěry na Internetu v rámci Misijního centra.

Dne 16. června 2001 byl v pražské katedrále vysvěcen na kněze. Působil ve farnostech v Řevnicích, Praze - Stodůlkách a u Matky Boží před Týnem a v Kralupech nad Vltavou. Od 1. července 2011 pracuje ve farnosti Praha – Hlubočepy, kde má také na starost stavbu kostela Krista Spasitele a komunitního centra na Barrandově.

Je okrskovým vikářem II. pražského vikariátu. Na Arcibiskupství pražském se podílí na provozu a rozvoji internetových projektů pro účely evangelizace, pastorace a správu farností. V celostátní Radě Kurzů Alfa zastupuje římskokatolickou církev.


Jak a kdy asi začal tvůj život z víry?

Vyrůstal jsem v rodině, kde mě rodiče vedli k pravidelné návštěvě nedělní mše svaté. Významně můj život ovlivnil skautský oddíl Lumturo, kde jsem poznal vrstevníky – křesťany a navázal řadu přátelství, která trvají do dnešních dnů. Dalším zásadním momentem bylo pozvání spolužačky Katky do sboru Křesťanského společenství Praha. Pastor Dan Drápal vedl biblickou hodinu, a jak zde bylo zvykem, na závěr se vedoucí sboru modlili za všechny, kteří chtějí poznat ve svém životě zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Připojil jsem se k této modlitbě a myslím, že Pán Bůh mou modlitbu vyslyšel. Jednalo se o velmi pozvolný proces.

Byl to také čas hledání příslušnosti k církvi. Důležitou roli pro mě sehrálo společenství charismatické obnovy v Praze – Vršovicích, kde jsem se také připravoval na přijetí svátosti biřmování.


Jak jsi objevoval své povolání?

Hledání povolání navázalo na obrácení. Myslím, že Bůh vložil do mého srdce touhu věnovat se věcem, které mají trvalou hodnotu a dotýkají se věčnosti. Zajímavou zkušeností byla pomoc v Dětském výchovném ústavu, kde jsem poznal mnoho dětí, které prožívaly velmi složité životní situace. Tehdy jsem začal tušit, že mým povoláním nebude přivést na svět děti vlastní, ale budu se věnovat lidem, kteří už na světě jsou a ve svém životě zakoušejí beznaděj, se kterou jsem se tam setkal. Tohle byl pro mě velmi silný moment. Od té doby také vnímám řadu problémů trochu odlišným pohledem.

Po studiu teologie jsem se věnoval podnikání v oblasti informačních technologií. Byl to čas, kdy jsem se mohl s odstupem a ve vnitřní svobodě rozhodnout pro přijetí kněžské služby.


Ovlivnil někdo podstatně tvé hledání?

Určitě to byli moji rodiče, přátelé, skaut i spolužáci. Zvláštním způsobem to byl Mons. Michael Slavík, Mons. Aleš Opatrný a pastor Dan Drápal. Velkou inspirací je pro mě spiritualita a lidé kolem Komunity Blahoslavenství.


Je pro tebe zvláště důležitá nějaká pasáž z Bible? Jaká a proč?

Je to úryvek z Janova evangelia "Já jsem přišel, aby měly život a měli ho hojnosti." a z proroka Izaiáše: "Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše." Oba úryvky mi připomínají nedocenění a nepochopení života s Bohem.

Současně mezi moje oblíbené úryvky patří verš z listu Římanům: "Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému." To si musím připomínat stále – chrání mě to před přílišným reptáním.


Máš nějakého oblíbence v dějinách církve?

Na prvním místě je to můj patron – sv. Josef. Jeho vytrvalé a nápadité řešení zcela neobvyklých situací je pro mě velikou inspirací. Sv. Filip Neri, sv. Jan Vianney a sv. Terezie z Lisieux patří také mezi mé oblíbence.


Máš nějaké téma, které prochází Tvým životem a službou jako červená nit?

Je to určitě téma "trvalé hodnoty". V duchu pravidel sv. Ignáce se mi při rozhodování osvědčila představa, že jednou budu ležet v hrobě a nějak budu vnímat svůj uplynulý život na tomto světě. Jak bych si přál, abych se rozhodl v době pozemského života (tedy nyní)? To mi nesmírně pomáhá a z řady zdánlivě nerozhodných situací hned nacházím východisko.


Jak a kde si nejlépe odpočineš?

Nejlépe sám či v malém společenství přátel, rád cestuji. Od mládí mám v oblibě radioamatérské vysílání, jsem členem mezinárodního společenství radioamatérů křesťanů – WACRAL (The World Association of Christian Radio Amateurs and Listeners).

Z důvodu udržení a zlepšení fyzické kondice jsem nedávno začal trochu trénovat Krav Magu a tenis. Musím říci, že mi to pomáhá zvládat i duševní stres. Vedlejším benefitem je velmi neformální a inspirativní kontakt s nevěřícím okolím.


Jaké knížky tě v poslední době oslovily a proč?

Je to nově přeložená kniha od Nicky Gumbela: "Ježíšův životní styl", která vychází z Písma a rozebírá podnětným způsobem různé oblasti života křesťana.

Dále je to kniha rozhovorů Karla Hvížďaly s rabínem Karolem Efraimem Sidonem. Je pro mě obohacující vnímat křesťanskou víru skrze její židovské kořeny a zdroje duchovnosti. Velmi inspirativní je např. způsob posvěcování dne v židovské tradici, vnímání těla nebo vztah k Písmu.


Jaký film tě poslední dobou zaujal?

Já mám oblíbenou sadu filmů, na které se mohu dívat stále dokola – zmínil bych český film s Janem Hrušínským "Ceremoniář" – při jeho sledování mně přicházejí na mysl různé "vtipné" asociace z církevního prostředí. Myslím, že tento film je v našem prostředí nedoceněný :-)

Oslovil mě také ruský film "Babka", který režírovala Lidija Bobrova. Je to v jádru vlastně velmi přátelské a přitom naléhavé sdělení podstaty Evangelia.


Jakou rád posloucháš hudbu?

Mám rád klasickou hudbu – např. od spolubratra v kněžské službě P. Vivaldiho a od Bedřicha Smetany. Povzbuzením je pro mě worship muzika – v současnosti např. Hillsong, židovská duchovní hudba a tradiční pravoslavné zpěvy.


Co tě v životě těší, a co tě dlouhodoběji trápí?

Velmi jsem vděčný za skvělé přátele. Těší mě farnost ve které nyní sloužím, a musím říci, že na farníky jsem měl vždy veliké štěstí. Mám kolem sebe řadu kreativních lidí, kteří jsou pro mě inspirací a s nimiž můžeme tvořit zajímavé věci. Snažím se realizovat výrok amerického prezidenta Ronalda Reagana: "Obklopte se nejlepšími lidmi, které najdete, delegujte zodpovědnosti a nepřekážejte."

Trápí mě, když jsem svědkem, že lidé prožívají nějakou formu rozdělení – ať už ve vztazích, v církvi nebo ve společnosti. Mnohdy za tím stojí neschopnost naslouchat, co druhý skutečně vyjadřuje – nejenom slovem. Ale od poznání příčiny k nápravě někdy vede dlouhá cesta...


Co bylo ve tvém životě dosud nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě dát stranou vlastní představy – o Bohu, o druhých lidech, o způsobu služby, o prožívání dne, o budoucnosti, ...


Jaká vidíš v Obnově úskalí?

Pro mě je problémem vnímat rozdíl mezi charismatickou obnovou a ne-obnovou :-) Vlastně moc nevím, v čem mám vidět odlišnost od jiného způsobu prožívání křesťanského života. Buď člověk žije život v přítomnosti Ježíše Krista a v moci Ducha svatého, nebo nežije. To není záležitostí příslušnosti ke konkrétnímu hnutí či způsobu modlitby. Jestli tak žije a říká si charismatik, fokolarín, dominikán, tradicionalista či "nezařazený", tak Bohu díky!


Prošel sis v Obnově něčím, co bys dnes viděl a dělal jinak?

Vysloveně špatnou zkušenost nemám. Snad mi jenom někdy připadá, že příliš spoléháme na sebe a naše představy o správných postupech a projevech zbožnosti. Paradoxně. Bůh je vždy větší a i v této záležitosti si zaslouží naši důvěru.


Měl bys chuť změnit některé ze svých vážnějších rozhodnutí, když se díváš zpátky?

Nelituji ničeho zásadního a jsem za to Bohu velmi vděčný. Někdy však lituji toho, že se příliš ohlížím při svém rozhodování na okolí. Vidím to jako veliké pokušení pro kněze, takovou snahu "zalíbit se všem". Podobné jednání však vede k průměrnosti – vlastní i druhých, a to považuji za špatné.

Vnímám potřebu stále hledat, kudy vede cesta, na kterou Pán zve.