Říkáme správně, že všechna kněžská moc pochází od Ježíše Krista, že on sám v kněžích působí: rozhřešuje, proměňuje, světí. On je totiž člověk, v němž všechno lidské se stalo Božím.
(P. Tomáš Špidlík: "Ve službě slova")

Kněz zaměřuje svůj život na prožívání vztahu s Ježíšem Kristem a s druhými lidmi. Dává se k dispozici společenství církve a podílí se na jejím životě.

Pomáhá lidem objevovat a prožívat blízkost Boha v životě. Ukazuje, že spiritualita je nejhlubší vrstvou v životě člověka, která prolíná a ovlivňuje každou oblast. Provází lidi v nejdůležitějších okamžicích života od narození do smrti.

Kněz sdílí Boží slovo s druhými skrze kázání, svátosti a modlitbu - mši svatou, křest, svátost smíření (zpověď), svátost nemocných (pomazání nemocných) a asistuje při uzavírání manželství a pohřbu. Svátosti a modlitba uzdravují mnohá lidská zranění.

Doprovází druhé lidi v mezních životních situacích - během krizových období, v různých těžkostech, konfliktech, narušených vztazích a na konci pozemského života - v čase umírání.

Kněz pečuje o různé skupiny lidí ve farnosti, úzce spolupracuje s Charitou, místní samosprávou, státními úřady a dalšími institucemi. Organizuje vzdělávání ve farnosti.

Také pečuje o svěřený majetek - např. kostely, fary a další nemovitosti (pole, lesy, ...) - zajišťuje jejich provoz, průběžnou údržbu a rozvoj. Shání peníze na tuto činnost. Organizuje kulturní akce ve svěřených objektech.

Zajišťuje provoz farnosti a vůči biskupství i státu plnění příslušných povinností - provoz kanceláře, administrativní a ekonomické záležitosti. Spolupracuje s dalšími pracovníky v pastoraci - farním vikářem, katechetkou, asistentkou.

Často má kněz další specifická ustanovení v rámci diecéze - ve škole, v nemocnici, ve vězení, při zajišťování provozu církve v rámci diecéze, ve vikariátu apod.