Vzpomínka na Otce kardinála Miloslava Vlka

Sborník "Miloslav kardinál Vlk. Reflexe a vzpomínky" ve studiích, reflexích a svědectvích českých i zahraničních autorů zachycuje nejen různé aspekty působení kardinála Vlka, ale zamýšlí se i nad jeho vztahem k historii, právu a spravedlnosti, přístupu k médiím apod. a ve vzpomínkách jeho přátel, spolupracovníků a mnoha dalších, do jejichž životů vstoupil, se snaží postihnout rovněž jeho rozměr lidský.

Pana kardinála Miloslava Vlka jsem zažil v různých rolích po dobu studia v semináři a během následujících 17 let mé jáhenské a kněžské služby. Ještě jako na bohoslovce na nás dopadl mohutný zápas mezi ním a prof. Wolfem o budoucnost KTF UK. Další velké spory vedl na poli restitucí či vlastnictví katedrály. Někdy do těchto témat vstupoval velmi osobně, a dostával, ale i rozdával mnohé rány. Leckdy jsme s ním vnitřně polemizovali, ale zpětně je zřejmé, že ačkoli nejednou hrál v bitvách se státem i v těch vnitrocírkevních nevděčnou úlohu, přesto musely být v těžkých dobách po převratu tyto boje svedeny.

Nejčerstvější a nejhezčí vzpomínky na pana kardinála mám spojené s jeho zájmem o moderní telefony, počítače a Internet. Velmi rychle zachytil trend doby a uvědomil si, jak je nutné, aby církev vstoupila na pole Internetu. S jeho požehnáním postupně vznikl web www.vira.cz, který je dodnes zdrojem povzbuzení a inspirace pro miliony lidí u nás i v zahraničí. Velmi brzy, v roce 2006, pan kardinál spustil také svůj osobní web www.kardinal.cz, který se stal jeho důležitým komunikačním nástrojem se širokou veřejností. Mám stále před očima jeho nadšení, že může tak snadno a rychle sdílet s velkým počtem lidí zajímavé myšlenky, články a informace které na svůj web umisťoval. Byl v tom velmi pečlivý a snažil se, aby informace byly zcela přesné. Také měl stále u sebe svůj iPhone s breviářem.

Nová etapa jeho života začala s odchodem do důchodu. Kromě jiného dostal nový počítač, iMac. Okamžitě to vzal jako výzvu a snažil se pochopit možnosti a funkce nového systému. Občas mi zavolal, abych mu poradil s technickou stránkou věci. Když nešly problémy vyřešit po telefonu,  domluvili jsme si schůzku. Ale za pár hodin obvykle přišla SMS: "Josefe, už jsem na to přišel." Třeba i pozdě večer. Pan kardinál byl nesmírně houževnatý a když mu něco nešlo, zkoušel to znovu a znovu, dokud se mu to nezdařilo. Třeba i několik hodin. Tohle jsem obdivoval a vypovídá to velmi mnoho o jeho povaze...

Moje další vzpomínky se vážou k jeho návštěvám ve farnostech. Zde se dá rozlišit pan kardinál v aktivní službě arcibiskupa a pan kardinál v důchodu. V čase jeho odpovědnosti za arcidiecézi byl velmi náročný. Musím říct, že někdy jsme se ho až báli.

Vzpomínám na jeho návštěvu v Komunitním centru v Praze–Butovicích, kam přijel na vigilii Narození Páně. Sotva vystoupil z auta, dostali jsme všichni řadu napomenutí a ponaučení, a pokojná vánoční atmosféra se málem rozplynula. Naštěstí zasáhl jeho sekretář P. Málek a velmi citlivě dal věci do pořádku. Po mši svaté jsme měli setkání s řeholními sestrami z Francie, a najednou byl pan kardinál jako vyměněný – plný humoru, pohody a přátelského zájmu. Takové situace se opakovaly mnohokrát, v různých podobách a při různých příležitostech.

Ale jakmile pan kardinál odešel do důchodu, věci se rázem změnily. Jako by z něj spadla stresující odpovědnost za diecézi a s ní představa, že musí být všechno bezchybné. Najednou byly jeho besedy ve farnostech neformální, přátelské, i s kněžími mluvil o vážných problémech s určitým moudrým nadhledem a humorem.

V Kralupech nad Vltavou měl pan kardinál několik přátel.  Když měl přijet na návštěvu, přál si k obědu chlupaté knedlíky. To bylo jeho milované jídlo. Nakonec i kralupská restaurace, kam jsme se objednali s panem kardinálem na oběd, ochotně zařadila do denního menu chlupaté knedlíky. Myslím, že nakonec nebyl sám, kdo si tuto dobrotu v Kralupech vychutnával.

Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, kardinál, ale také obyčejný člověk. Poznal jsem ho v různých rolích, pod různými tituly a jmény, ale jeho důstojnost nepramenila z vysokého hierarchického postavení či morálních kvalit. Úctu mu zjednávalo především to, že byl autentický křesťan, se silnými i slabšími stránkami své povahy, ale především s nezlomnou vírou a nadějí v Krista, který mu všechny ty úlohy a tituly svěřil – aby mu mohl na konci dát kamínek s novým jménem, s novým titulem, který zná jen On sám.

P. Josef Ptáček


A ještě jedna milá vzpomínka - video z návštěvy pana kardinála Vlka ve společenství seniorů na zlíchovské faře - YouTu.be/N5WoJ2UQUjk.

---