Vzpomínka na otce arcibiskupa Dominika Duku

Moje vzpomínka na pana kardinála Dominika Duku se váže k zasvěcení nově postaveného kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově, které se událo v neděli 22. 11. 2020 v čase velikých protikoronavirových opatření. Bylo v tom ukryté i veliké poselství – Bůh přichází do našeho života často zvláštním způsobem v době, kdy kolem nás zuří různé bouře.

Součástí slavnostního obřadu je také pomazání nového oltáře požehnaným olejem, tzv. křižmem, které je symbolem Ducha svatého. Tento olej se žehná v katedrále při mši svěcení olejů (missa chrismatis) na Zelený čtvrtek a „rozlévá se“ po celé arcidiecézi. Pomazáním křižmem se oltář stává znamením Ježíše Krista.

Otec arcibiskup před mazáním oltáře křižmem odložil ornát a oblékl plátěný gremiál. Po modlitbě začal požehnaným olejem velmi důkladně mazat oltář. Nejdříve nalil křižmo do středu oltáře a na jeho čtyři rohy, a pak ho začal roztírat oběma rukama po celém oltáři. Nevynechal ani centimetr, aby na něm nebylo místa bez mimořádného Božího požehnání.  Potom si umyl ruce, odložil plátěný gremiál a znovu si oblékl ornát, aby mohla pokračovat slavnostní mše svatá.

Myslím, že jsem nebyl jediný, komu se do očí v tomto okamžiku tlačily slzy. Tohle byl jeden z klíčových okamžiků celého obřadu. Jako by v oleji, který vzniká lisováním oliv, byly obsaženy všechny situace, oběti, práce, úsilí, které vedly ke stavbě kostela a k jeho dokončení v náročné době. Ale především, tohle byl okamžik, kdy pan kardinál zastával svou základní roli arcibiskupa. On, představitel naší arcidiecéze, přišel mezi nás, aby zasvětil novou stavbu kostela samotnému Bohu. Aby nám zvěstoval přítomnost Ježíše Krista.

Úloha pražského arcibiskupa je velmi náročná – oficiální reprezentace církve často zahrnuje jednání s politiky a představiteli kulturního a společenského života, řešení nepříjemných konfliktů, časté služební cesty a mnohé další povinnosti. Ale v neděli 22. 11. 2020 jsme byli na Barrandově svědkem projevu toho nejvlastnějšího povolání pražského arcibiskupa, který přišel nejenom svým slovem, ale především tímto mimořádným gestem vytvořit místo, kde se mají lidé scházet, aby oslavovali Boha a prožívali s ním ty nejdůležitější okamžiky svého života. Během stavby nás provázelo motto: „Na Barrandově je krásně, ale něco tu chybí.“ Chyběl zde pevný bod, duše tohoto jinak nádherného místa v blízkosti Prokopského údolí. Děkujeme i otci arcibiskupovi Dukovi, že nyní Barrandov už tento pevný bod má.

P. Josef Ptáček
Publikováno v knize "Život kolem nás, jak ho neznáme".

---